Po přestěhování do Olomouce jsem využil zahrady a na podzim jsem na třešeň umístil krmítko. V průběhu podzimu se na krmítku střídaly pouze sýkory koňadry, až v listopadu se ukázala občas hejnka pěnkav nebo stehlíků, pak i straky a sojky. S lednem na krmítko přišla chudoba. Slunečnice, jablka, ořechy a kokos plněný lojem s červy přilákal většinou zase jen sýkory. Až se sněhem se naučila chodit červenka a kos…

V neděli 10.2. krmítko hostilo nečekaného hosta. Zrovna jsem se vrátil z terénu. Po delší době je venku tepleji, tak pouštím do pokoje čerstvý vzduch. Z okna zaslechnu strakapouda jižního, což není nic neobvyklého a nevěnuji mu pozornost. Hlas je však výrazný, a tak přeci jen nahlížím z okna kde zrovna je. Nestačím se divit. Po kmeni třešně šplhá strakapoud směrem ke krmítku, čím víc se blíží, tím výraznější se mi dělají vrásky na čele. Do pár vteřin se stává něco, co jsem ještě nikdy neviděl, a ani o tom od nikoho neslyšel – na krmítko právě usedl strakapoud JIŽNÍ! Samice bere do zobáku několik semen a poodlétá je zpracovat mimo krmítko. Za asi minutu nastává stejná situace. Sahám do batohu pro fot’ák, který byl ještě studený z venku a dělám několik dokumentačních snímků. Samice opět seskakuje ke krmítku. Všímá si však pod ním připravených vlašských ořechů, které jsem tam dal někdy v prosinci na doporučení kamaráda Michaela Jakubce, podle kterého by se na ořechy jižňáci (=strakapoudi jižní) dali naučit. Samice si prohlíží několik ořechů, nakonec vybírá a opět přeletuje zpět na třešeň. Ještě se vrací pro jeden a následuje dlouhý odpočinek v zahradě.

Čas od času se ještě několikrát ozve a asi po hodině a půl ze zahrady odlétá. Večer pátrám v avifu, zda jsem první, nebo už někdo strakapouda jižního na krmítku měl. Z roku 2012 a 2013 ho měl někdo rovněž na krmítku, a to ve Slavkově u Brna. Jinak jsou jižňáci překvapivě na krmítku opravdu vzácností. Zajímavostí je třeba i paradox, že strakapoudy velké v zahradě považuji za daleko větší vzácnost než strakapouda jižního. Poměr těchto dvou druhů v Olomouci je podle mého tak 6:4 pro strakapouda jižního. Třeba v Přerově byl ten poměr asi 5:4 pro velkého, nebo některé roky vyrovnaný. Těžko říct, proč strakapoud jižní je v některých vesnicích na střední Moravě zcela běžný už mnoho let, naopak ve vedlejší vesnici ho nenajdete. Krásným příkladem je třeba Hněvotín, kde jižňáky pozoruji pravidelně, a sousední Lutín, kde nikdy nebyl zaznamenán. Jsem zvědavý, jaké překvapení mi strakapoudi jižní zase připraví. A také, jestli se ještě ukáže na krmítku.