Olomoucké Nové Sady, konkrétně oblast slepého ramene řeky Moravy vzniklá v rámci protipovodňových úprav, se, nejen v těchto dnech, staly fascinujícím místem pro pozorování avifauny. Recentní pozorování potvrzují, že citlivě provedené technické zásahy do říční krajiny mohou v krátkém čase vytvořit cenné biotopy pro široké spektrum druhů. Jaké ptačí “klenoty” se nyní vyskytují na slepém rameni a čím bývají zajímavé?

“Ty vole, dudek!” aneb drahokamy mezi rákosím a štěrkem

Monitoring, který jsme v lokalitě provedli v neděli 26. dubna, přinesl několik pozoruhodných setkání. Skutečnou raritou je výskyt dudka chocholatého (Upupa epops). Tento nezaměnitelný druh s charakteristickou vztyčitelnou chocholkou vyžaduje ke svému životu mozaikovitou krajinu s dostatkem velkého hmyzu. Jeho přítomnost v blízkosti krajského města je vždy malým svátkem pro každého pozorovatele. Dudek má neobvykle krátký jazyk, a proto musí každé ulovené sousto vyhodit špičkou zobáku do vzduchu a obratně jej zachytit až hluboko v hrdle.

Dalším „létajícím drahokamem“, který potěšil, byl ledňáček říční (Alcedo atthis). Jako bioindikátor stability vodních toků potvrzuje, že revitalizované části Moravy poskytují dostatek potravy i klidných míst pro lov. Ledňáčci disponují mimořádným zrakem se dvěma žlutými skvrnami v každém oku, což jim umožňuje přesně zaostřit na kořist pod vodní hladinou i přes lom světla. Na štěrkových náplavech se pak pohyboval kulík říční (Charadrius dubius), typický pionýrský druh čerstvě obnažených substrátů. Tento nenápadný bahňák při ohrožení hnízda mistrně předstírá zranění křídla, aby odlákal predátora do bezpečné vzdálenosti od snůšky. 

Na slepém rameni byl pozorován i párek krásných konipasů horských (Motacilla cinerea), kteří využívají dynamické prostředí tekoucích i stojatých vod. Pro tento ptačí druh je typické neustálé kmitání nápadně dlouhým ocasem, jehož přesný význam je v etologii dodnes předmětem diskusí.

Stinná stránka biodiverzity: Invazní hrozba

Kromě bohatého ptactva však lokalita odhalila i problematický prvek v podobě želvy nádherné červenolící (Trachemys scripta elegans). Na místě byly zaznamenány tři exempláře tohoto invazního severoamerického druhu. Tyto želvy jsou schopny přečkat i mrazivé zimy u dna zamrzlých nádrží díky schopnosti částečně přijímat kyslík z vody skrze vysoce prokrvené sliznice. 

Ačkoliv mohou působit pro laickou veřejnost jako zpestření, z ekologického hlediska představují tyto želvy značné riziko. Jde o agresivní predátory, kteří konkurují naší původní želvě bahenní a negativně ovlivňují populace obojživelníků i vodních bezobratlých. Jejich přítomnost v olomoucké přírodě je bohužel důsledkem nezodpovědného vypouštění jedinců ze zájmových chovů.

Slepé rameno v Nových Sadech je příkladem toho, jak se městská divočina dokáže rychle regenerovat. Pro ornitology jde o lokalitu, která si zaslouží pravidelnou pozornost, a to nejen kvůli vzácným hostům, jako je dudek, ale i pro sledování šíření nepůvodních druhů, které mění tvář naší přírody.