Na 28. září každoročně připadá státní svátek Den české státnosti spojený s osobností přemyslovského knížete sv. Václava. Jeho dobu si můžeme připomenout i ornitologicko-historickým pohledem. Život v raném středověku, kam období vlády knížete Václava (*asi 907 – † 935, nebo 929) spadá, byl bytostně spojen s přírodou. Ptáci představovali důležitý zdroj obživy, surovin i zábavy, a to pro všechny vrstvy společnosti. Pojďme se o tom dozvědět něco víc.

Nejzákladnější využití ptáků bylo samozřejmě jako potrava. To platilo jak pro vodní ptáky z močálů a řek, tedy například kachny a husy, tak i pro lesní druhy, jako jsou tetřevi nebo koroptve. K lovu ptáků lidé tehdy používali sítě, pasti a luky, případně speciálně vycvičené dravé ptáky. Dalším způsobem byla čižba jako metoda lovu drobného ptactva, například kvíčal. Kromě shora zmíněných nástrah se při ní používal zejména lep. Ptáčníci jej vyráběli ze speciální hmoty a natírali na proutky (vějičky), které rozmisťovali na stromech nebo poblíž napajedel. Tento lov sloužil jak k získávání masa, tak i k odchytu zpěvných ptáků pro chov v klecích.

Ptáci jako potrava a surovina

Konkrétní druhy ptáků, které v 10. století sloužily obyvatelům Českých zemí jako potrava, je obtížné přesně určit, protože písemné prameny z této doby jsou spíše legendistické než kuchařské. Lze se však opírat o obecnější poznatky o stravování ve středověku, zvláště ve vyšších vrstvách, kam Václav patřil.

Předpokládá se, že se konzumovala jak domácí drůbež, tak i volně žijící ptáci. Pravděpodobně se jedli slepičky a kapouni, husy a kachny, kteří byli chováni na usedlostech. Lovilo se různé ptactvo. Z pozdějších (i raně středověkých) zmínek a obecných evropských zvyklostí je pravděpodobné, že se jedli i koroptve, holubi, bažanti (i když bažant se v českých zemích stal běžnější až později). „Ušetřeni“ nezůstali ani zpěvní ptáci a drobné ptactvo, jako vrabci či kvíčaly. Naopak bylo považováno za delikatesu, zejména u šlechty, stejně jako labutě, které byly zcela vyhrazeny jejím hostinám. Maso ptáků, stejně jako maso mladých zvířat, bylo ve středověké dietetice považováno za nejzdravější, a bylo tudíž typické pro stravu panovníků a šlechty. Pro srovnání – strava chudších vrstev se spoléhala spíše na kaše, chléb, luštěniny a jen občas na maso, především hovězí a drůbeží.

Ptáci poskytovali raně středověkým lidem kromě masa k obživě i další cenné suroviny. Peří a prachové peří se používalo k plnění polštářů a přikrývek, a sloužilo tak k udržení tepla v chladných obydlích. Peří dravců nebo vzácnějších ptáků našlo využití jako ozdoba šlechtického a knížecího oděvu, zdůrazňující bohatství a lovecké úspěchy. Ptačí kosti a drápy pak sloužily k výrobě drobných nástrojů a ptačí trus, guáno, byl v některých oblastech využíván jako hnojivo. V klášterech a na knížecím dvoře, kde kvetla raná písemná kultura, byla ptačí pera – nejčastěji z hus, labutí nebo krkavců – hlavním psacím nástrojem (brkem), dokud se v pozdějším středověku nezačaly masivně používat kovové špičky.

Draví ptáci na šlechtických dvorech

Zvláště pro knížecí dvůr a šlechtu, která si mohla dovolit náročnější zábavu, bylo významné sokolnictví. Lov za pomoci dravých ptáků nebyl jen lovem, ale především “sportem” a demonstrací společenského postavení. Kníže Václav a jeho družina, stejně jako ostatní evropští panovníci, vysoce oceňovali vycvičené dravce, mezi nimi především sokoly a jestřáby. Dobře vycvičený lovecký pták byl také nesmírně drahý, a proto byli dravci často používáni jako cenné dary v rámci mezinárodní diplomacie. Darování vycvičeného sokola bylo mezi panovníky gestem značné úcty.

Pro panovnický a panské dvory se o dravé ptáky staral specializovaný personál – sokolníci. Z jejich osad později vznikly celé “účelové obce”. Jejich původní funkci dodnes připomínají názvy jako Sokolníky nebo Lovčice.

Úloha ptáků v náboženství a symbolice

Ačkoliv se Václavova doba nesla v Českých zemích již ve znamení šíření křesťanství, stále silně přetrvávaly předkřesťanské tradice. Ptáci, jako poslové mezi nebem a zemí, měli symbolický význam. Některé druhy byly spojovány s božstvy, osudem nebo přírodními cykly. Přelet dravců, křik určitých ptáků nebo jejich výskyt byly vykládány jako znamení, předzvěst nebo poselství od vyšších sil. S příchodem křesťanství ptáci získali nové, symbolické role: například holubice od té doby symbolizuje Ducha Svatého a mír, zatímco někteří dravci, třeba orel, se stali symbolem síly a Boží moci.

Celkově vzato, v době sv. Václava byli ptáci pro obyvatele Českých zemí nepostradatelnou součástí ekosystému, který zajišťoval jídlo, teplo i lovecké kratochvíle a hrál roli i v náboženství a osudu člověka, a to po celá staletí raného středověku. A stejně jako nyní už tehdy existovali i ti šťastnější z nich, kteří se roli suroviny pro lidskou potřebu vyhnuli a byli chováni jako domácí mazlíčci nebo pro potěšení.

Kde hledat další informace? Hudec, Karel: Ptáci v českém životě a kultuře (Academia, 2017); Sternberg, Zdeněk: Sokolnictví (2020); Augustin, Václav: V zajetí sokolnictví (Work in progress, 2017).